Tak dlouho jsem nad tím přemýšlela. A teď jsem pevně rozhodnuta. Končím. Dost k tomu napomohla Michell (jó, vím, je to "Smory" ale pro mě navždy už zůstane Michell.) aniž by o tom nejspíš věděla, řekla něco, co mě přimělo zkoncovat s tímto blogem. Ve čtvrtek před floorbalem, mě před mým učitelem tělocviku a dvěma trenéry nazvala "Baadunkou" (posměšně) i když jsem jí již několikrát znovu a znovu opakovala, že to už nejsem já, jen jsem si tak bláhově před půl rokem pojmenovala blog. Né, nemyslela to nijak zle..

Bylo to pro mě velmi těžké se rozhodnout. Na tomto blogu jsem téměř závislá. A to ho mám pouze půl roku. S blogováním nekončím, budu dál žít v blogovém světě, někde začnu znovu. Neprozradím kde, tuto adresu zná už více než by se mi líbilo, mích známích z reálu. A přesto chci pár lidem adresu mého příštího pobytu říci.. A vůbec, musím jim věnovat alespoň řádek.

Oli.  Musela jsem ji jmenovat jako první, zaslouží si to. Je to moje nejlepší kamarádka z internetu, kterou jsem kdy poznala. Vyměňovaly jsme si názory na své práce a fotky, a navzájem si četli články, kdybych měla najít svou blogovou rodinu, určitě by v ní byla.. Děkuju. (promiň za oslovování tvým nepravým jménem pro mě všichni co změní přezdívky zůstávají uloženy tou minulou.)

Mysteria. Moc mi pomohla při mích chabých začátcích a za to ti moc děkuji, jestli to někdy budeš číst. 

Dave. Zkušenější fotograf, jehož komentář vždy potěší.

Smory. kamarádka i z normálního života, ta která mě přivedla k založení tohoto blogu.

A další, toto jsou však ti, kteří pro mě znamenali nejvýc. 

Toto je poslední příspěvek na tomto blogu. A Abych byla tak trochu férová, dám sem ještě fotky, které jsem sem chtěla dát, než jsem se rozhodla pro Konec.

Ahoj, tak jsem tu, opět :).

Nejdůležitější hlášení týdne: naučila jsem se (navykla si) psát tyto smajlíky :). Ale také jsem byla s M. mimo město, jely jsme k mé babičce, kde jsme se až hříšný čas procházely s Maxíkem, a až hříšný čas jsem fotily momentky s gramofonovými deskami. A také jsme se bavily o druhé světové válce, vyřešily jsme záhadu ale trvalo nám to..

"No ale proč by fašisté vyvolávali H****** u pomníku českých vojáků? A proč by ho vyvolávali čeští vojáci? Třeba to nebyli češi. A jak víme že vyvolávali H******? To je jasné, oni to prý ví. Ale také potom mohli spáchat sebevraždu že? Ano, aby těm co bojovali za svobodu dali vědět, že je ještě mezi námi někdo kdo bude pokračovat v H*. cílech. A třeba se H****** opravdu zjevil...."

Tak jsem se neskutečně dlouho bavily, a ještě ten den nás v autobuse oslovil jeden pán, rozený čech, s manželkou v Americe, a po cestě domů nám vyprávěl jak nedaleko našeho bydliště ještě před sty lety někoho oběsili. A vyprávěl nám o 2. světové válce. Mě to moc zajímá. Těším se do deváté třídy až ji budeme probírat. Teď mě dějepis jen sprostě nudí :(. Máme učitelku která ušila už i moji maminku a jedinou mě si pamatuje, vždy když oslovuje někoho jiného, osloví ho "ty tam vzadu" ale když mám číst já, říká "Bára čte" (samozřejmě říká ještě příjmení, já ale nejsem tak blbá abych ho zveřejňovala).

A já si stále ještě dělám naděje, že budu mít samé jedničky na vysvědčení, i když učitelka fyziky mi v tom sprostě brání. Mám v žákovské dvě trojky asi pět dvojek a okolo dvaceti jedniček a prý to na jedničku není, odteď musím dostávat jen jedničky a žádné dvojky, abych měla samé 1. Dnes jsem to sice neporušila (nemám žádnou dvojku) zato docela jistě tuším že dostanu 3. Protože mám takový pocit že jsem to absolutně zvorala (dnes), Ale nejsem si jistá, jelikož se mi zdál dnes v noci sen který byl téměř stejný jako realita. A to není jediný případ, kdy nevím, zdali se mi to zdálo nebo je to pravdou. Zítra se chystám že půjdu do knihovny a půjčím si deník Anne Frankové, pokud mi ho někdo nečmajzne přímo před očima. Budu přes víkend ve Třtici tak abych měla co číst. A jsem si téměř jistá že v sobotu bude okolo dvaceti stupňů. Neusuzuji tak, že bych se dívala na počasí (to je děsně pesimistické!!!) ale tak že brácha v sobotu pořádá nějakou akci, a on - který by si to nejméně zasloužil - má vždy počasí jako v červenci. (né-li lepší, když teď vidím jak je v červnu - brr, kosa!)

Zkoušela jsem nakreslit ruku, když jsem byla nemocná, to jsem měla čas kreslit všelijaké blboviny :)